Prostor pro zastavení se

Kdyby mi někdo položil otázku, co mám na mém projektu Cesta k sobě s Reni ráda, jedna z odpovědí by byla, že je to obrovská svoboda, kterou mi přináší.

Často se na mě lidé obracejí s otázkou, jestli je možné se spojit s duší zvířátka, které už odešlo z tohoto světa.

Mám za sebou dva velmi intenzivní týdny a obzvlášť tento druhý byl pro mne velmi náročný. Dělo se toho tolik, že jsem se občas nebyla schopná ani nadechnout.

Dnes se slaví svátek maminek a já bych tento post chtěla věnovat nejen jim, ale úplně každé ženě, bez ohledu na to, jestli máme děti nebo nemáme.

Víte podle čeho poznáme, jak moc máme rádi sami sebe? Podle toho, jak moc si vážíme svého času.

Když jsem si před třema rokama kupovala můj první obraz podle čísel, netušila jsem, jaký to je průšvih. Já jsem si totiž na tom vytvořila závislost.

Včera jsme s kamarádkou otevřely téma osamělosti, které vlastně i krásně ladilo s tím, že byl první Máj, jak se říká lásky čas.

Hodně z nás sleduje příběh velryby Timmyho a někteří jste se mě ptali, jestli jsem se zkoušela s ním spojit. Já ale necítím, že bych to měla dělat. Pořád vnímám, že tento příběh má mnohem hlubší a širší přesah, než jen to, že je Timmy už tak dlouho na mělčině. A že se stačí jen dívat.

Už tři týdny sleduji příběh krásné bytosti keporkaka Timmyho a vnímám, že od začátku se mě to vnitřně a velmi hluboce dotýká. Jako bych tam od začátku vnímala něco mnohem hlubšího, než jen to, že bohužel další z velryb uvízla někde na mělčině.

Nedávno jsem sama sobě položila otázku....