Jít svou cestou

Dřív jsem lidi hodně soudila a hodnotila. Měla jsem nějaký svůj pohled na svět, svou jedinou pravdu a podle té jsem posuzovala druhé. Co dělají, jak žijí, jaké mají názory.

Postupně jsem ale zjistila, že ta moje pravda nemusí být ta jediná, a že když se na někoho nebo něco podívám z jiného úhlu, může se můj pohled a názor změnit.

Každý tady totiž zažíváme úplně jiný příběh, vycházíme z jiných zkušeností a zážitků a z toho si uvnitř vytváříme určité programy a vnitřní nastavení, které nás pak podvědomě směrují a my mnohdy ani netušíme, jaké to jsou.

Když stavím lidem konstelace nebo se s nimi spojuji skrze masáže, často společně rozkrýváme věci, o kterých ten člověk většinou nemá vůbec tušení, že se staly, ale které ho v životě velmi výrazně ovlivňují.

Většinou jsou to zážitky a situace z dětství, které jsme prožili se svými rodiči. Ale dost často jsou to zážitky i s úplně jinými lidmi, třeba vzdálenějšími příbuznými nebo dokonce i s úplně cizími lidmi, kteří o nás třeba někde pečovali.

A já se s vámi teď s laskavým svolením tří žen o některé z jejich příběhů podělím.

Jednu ženu třeba na dlouhé roky ovlivnilo to, že v době, kdy potřebovala být se svými vrstevníky a užívat si života, tak z důvodu vzdálenosti a problémů s dopravou nemohla. A tak se brzy usadila a žila život, kde ale nebyla úplně šťastná. A až teď po tolika letech, kdy se její život rozpadl, začala znovu žít a užívat si to, co dříve nemohla.

Jiná žena zas jako velmi malá zažila fyzické násilí od člověka, který o ni pečoval v jesličkách a ona se jako dítě naučila odpojovat od svého těla, aby tu bolest necítila. To ale vedlo k tomu, že od svého těla byla odpojená v podstatě pořád a vše, co zažívala, se v něm hromadilo, protože neuměla prožívat svoje emoce. A tak měla problém s váhou a dostala se až do stavů panických atak.

Další žena si jako malá prožila to, že její tatínek zemřel a někdo z jejich příbuzných jí řekl, že se teď musí starat o svou maminku a být tu pro ni, jako by maminka byla jediná, koho ta ztráta zasáhla. Jenže to vedlo k tomu, že ta malá holčička přestala být dítětem a vstoupila do role dospělého a mezi ní a její maminkou došlo na dlouhé roky k otočení rolí, kdy dcera se stala matkou a matka dcerou. A tu ženu to ovlivnilo v tom, že neustále přichází o svou energii a toto téma se nám ukázalo i v souvislosti s tím, že se jí nedaří mít vlastní miminko.

A takových příběhů může být tolik, kolik je nás lidí. Takový příběh může mít tam někde hluboko v sobě každý z nás. A tak zkusme nesoudit, nehodnotit a třeba jen naslouchejme, protože nevíme, čím si ten druhý prošel a co ho vede k tomu, co dělá.

S láskou Reni