Zdravá sobeckost

Řešili jsme teď v jedné metamorfní masáží na vnitřní zvíře téma sobeckost a zvědomilo se k tomu spoustu zajímavých aha momentů, o které se s vámi chci podělit. 

Slovo sobecký je totiž v naší společnosti velmi oblíbené a spoustu lidí jim bezmyšlenkovitě střílí, aniž by si uvědomili, co se za tím slovem skrývá. Slýcháme ho už totiž dost často i v dětství a představa, že by jsme si pak v dospělosti mohli dovolit takový být, může být pro někoho i děsivá. 

Jenže nic není černobílé a i na tom být sobecký se dá najít to pozitivní. Ona totiž ta zdravá sobeckost může být známkou našeho zdravého sebevědomí a sebelásky, kdy dáváme sebe na první místo a neobětujeme sebe pro spokojenost druhých. 

V dětství se nám totiž dost často stává, že jsme nuceni potlačovat svoje emoce a potřeby, aby ti druzí nebyli smutní, aby se nezlobili nebo nedej bože museli prožívat své vlastní nezpracované emoce. 

A začíná to už třeba na těch hřištích, kdy nechceme tu lopatku půjčit nikomu jinému, protože ji prostě teď máme my, ale ten dospělý, co tam s námi je, nechce čelit těm pohledům jiných dospělých, že jeho dítě je sobec. A tak přichází slovní manipulace typu....tak dej teď tu lopatku tomu druhému, ať si s ní taky může pohrát, jsi přeci hodná holka/hodný kluk. 

A tak si do dospělosti odneseme to, že my nejsme ti důležití, že na nás nezáleží a začneme stavět potřeby a emoce druhých před ty naše. A my jsme pak nešťastní, unavení, vyčerpaní a začneme se psychicky a fyzicky hroutit. 

A najednou nám to vše dojde, víme, že potřebujeme změnu a začneme dělat kroky k sobě. Odcházíme od lidí, kteří na nás přehazují svoji zátěž, žijeme si podle sebe, nastavujeme si svoje hranice a vracíme zodpovědnost druhých zpět k nim. 

A v tu chvíli opět slyšíme, že jsme sobečtí. 

A jo jsme a je to v pořádku a buďme sobečtí dál, protože je to známka toho, že už si svůj život řídíme a žijeme podle sebe, jen těm druhým se to nelíbí, protože oni to zatím neumí. 

I já jsem si nedávno vyslechla, že jsem sobecká a dřív by mě to silně zasáhlo, protože to přeci není pravda a měla bych potřebu se obhajovat. Ale teď jsem se tomu jen pousmála, protože jsem za tím neviděla útok na sebe, ale jen sdělení, že jsem konečně někomu předala jeho zodpovědnost a jemu se to nelíbí. 

Když letíte v letadle a letuška říká....nejdříve nasaďte kyslíkovou masku sobě a pak až ostatním....napadne vás, že by jste v tu chvíli byli sobečtí? Asi ne že, naopak to dává jasný smysl. 

Tak proč nám to sakra nedává smysl i jindy?

S láskou Reni