Správný čas

Když jsem před pár dny přemýšlela nad tím, jak bych mohla strávit den letního Slunovratu, kdy prožíváme nejdelší den v roce a jsme pod vlivem velmi silných energií, nenapadalo mě vůbec nic.

A dnes ráno, když jsem se probudila, jsem pochopila proč. Byl to totiž zase jeden z těch dnů, kdy jsem se měla ponořit hluboko do sebe a vynést na světlo něco, co ve mně už dlouhou dobu velmi silně rezonuje.

Začalo to vzpomínkou na dům, který jsme si kdysi pořídili s mým bývalým mužem. Bylo to kouzelné místo, které jsem si na první pohled zamilovala a kde jsem se poprvé v životě opravdu propojila s přírodou. Mám odtamtud mnoho hlubokých zážitků a vždycky když si na to místo vzpomenu, cítím obrovský smutek, že už tam nejsem. Někdy v životě ale musíme pustit něco, co opravdu ze srdce milujeme, abychom mohli žít svobodně a jít svou vlastní cestou, i když nás to může bolet.

A s touhle ranní vzpomínkou přišlo hluboké uvědomění, že potřebuji a chci žít někde v přírodě. Že už jako malá jsem toužila běhat po loukách a nevracet se do města. Že potřebuji mít svůj malý kout někde, kde čas jen plyne a nic neřídí a kde jsem součástí něčeho tak čistého a laskavého.

A uvědomila jsem si, jak mi to vesmír zase už nějakou dobu ukazuje. Že čtu knížky spojené s přírodou, že zažívám kouzelné okamžiky se zvířátky, a že je mi nejlíp, když sedím na mém milovaném místě pod borovicemi a jen tak jsem.

Jsem moc vděčná za to, kde teď jsem, za náš krásný byt, který brzy projde velkou proměnou, za to, že kousek za domem máme nádherný kus přírody. Ale taky vnímám, že už dlouho má duše volá po něčem, co mi teď ještě přijde nemožné, ale já už dávno vím, že slovo nemožné neexistuje. Existuje jen správný čas.

A když jsem teď večer zase na mém oblíbeném místě četla kus Alchymisty, dostala jsem jasný vzkaz.

"Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys toho jednou dosáhla."

A já už teď vím, že jednou ten svůj kout zase budu mít.

S láskou Reni