Jít za svým srdcem

Dnes je to přesně rok, kdy jsem opustila "jistotu" zaměstnání a vydala se na cestu podnikání a přijde mi to jako včera, kdy jsem naposledy oblékla uniformu sestřičky a postarala se o mé poslední pacienty.

Když se vrátím zpátky, musím se usmívat, protože jsem tenkrát vůbec netušila, do čeho jdu, co mě na té cestě čeká a jak to všechno dopadne. Trošku vidím obraz, jak stojím ve dveřích letadla, mám skočit s padákem a v duchu vím, že jsou jen dvě možnosti, buď se mi ten padák otevře a já si krásně popluju a nebo se úplně rozsekám.

Pamatuji si, jak mě každou chvilku přepadl obrovský strach, že to nezvládnu. Hlava občas jela na plné obrátky a vytvářela ty nejhorší scénáře, které by mě dřív ani nenapadly. Jenže taky jsem měla velké odhodlání v srdci a obrovskou touhu po svobodě a věřila jsem, že když mě vede moje srdce, nemůžu jít špatným směrem. A to bylo to, co mě vždycky vrátilo zpátky k sobě a kdy jsem si uvědomila, proč to všechno vlastně dělám.

První měsíce byly opravdu náročné. Byl to najednou úplně jiný svět a veškerá zodpovědnost byla najednou jen moje. Bylo tam i hodně administrativy, která, se přiznám, není mojí silnou stránkou, a až teprve teď po roce se v tom začínám trochu orientovat. A tohle všechno, plus další věci, které leží na mém hrbu, vedlo k obrovskému vyčerpaní. Tenkrát jsem stála před zásadním rozhodnutím, které si je v začátku podnikání velmi těžké dovolit. Já to ale riskla a dopřála si měsíc volna.

A tohle vnímám jako největší zlom na této mé cestě, protože tím se najednou vše změnilo. Z velké části zmizely strachy, kontrola a přišel obrovský příval energie a pocit nádherného plynutí a splynutí s mým projektem. Najednou už to nebyl jen pokus o něco, ale něco, co jsem začala skutečně žít.

A nebudu vám lhát, že od té doby je pořád všechno jen zalité sluncem. Není a občas se nějaký ten existenční strach ještě objeví. Jenže já už mu nedávám tu pozornost, protože jsem uvěřila svému srdci, že mě vede správně, a že tady a teď jsem přesně tam, kde mám být.

To, co dělám, mi dává hluboký smysl a přináší hluboké naplnění. Každý jeden krok po boku někoho, kdo má obrovskou sílu a odvahu, dává obrovskou sílu a odvahu i mně a já jsem díky tomu pochopila, co opravdu znamená slovo důvěra, která je mým motorem na této mé cestě.

Tento rok mi ukázal hodně o mně samotné a přinesl mi nekonečnost vděčnosti, pokory a taky velkou skromnost, že toho není tolik, co potřebujeme, aby jsme byli šťastní a spokojení. A já každý den DĚKUJI, že si tady můžu tvořit tak hezký svět. A DĚKUJI hlavně vám všem, kteří mi dovolíte provázet vás na vašich cestách, vám všem, kteří mě na mé cestě podporujete a i vám všem, kteří mě jen z dálky sledujete. A jdu dál a těším se, co dalšího na této mé krásné cestě prožiji.

Už nemám velké cíle, moje cesta je můj cíl a je mi ctí nést tu můj dar, skrze který mohu sloužit pro dobro a lásku v tomto našem společném světě.

A pokud i vy cítíte, že vás vaše srdce někam vede, nebojte se ho nechat vás vést, ono zná ten váš směr a nikdy vás nepovede špatným směrem, stačí mu jen důvěřovat.

S láskou Reni